Autorka: Markéta Knapková
II. kategorie (14 – 16 let)
Místnost
Prázdná místnost
ticho a chlad
tam přichází dívka
žal zahnat
Přišla po tmě
do svého ráje
přišla tam
tam kde svá je
lehla si na zem
doprostřed místnosti
lehla si tam
kde je pokaždé plná úzkosti
ležela tam
jako tělo bez duše
a čekala
jestli jí někdo pomůže
už neměla sílu pokračovat
v tom co ji ostatní způsobili
a také
že ji nepřestávají ponižovat
ležela tam
z okna se dívala
a vzpomínala
co vše kdysi mívala
nedýchala ani nebrečela
zamyslela se ..
,,co by z ní po smrti zbylo?“
no přeci jen hromádka popela
potom potok slz se jí z očí hrnul
až ji falešný úsměv na tváři strnul
zase to byla ona
ta, které po tváři tečou slzy
a ostatní jsou jen její důstojnosti vrazi
neměla na nic sílu
ležela tam a měla už jen víru
víru v to že se jí jednou uleví
až odejde ze světa v černém závoji
Andělé
Svět nás nemá rád
jsme lidi kteří se učí milovat
jsme lidi kteří ztratili víru
chceme žít na zemi míru
hodně lidí nás zklamalo
až srdce nám bušit přestalo
pro lásku k bližnímu svému
ale i k lidem co nemají víru
nikdo nás nemá rád
a my už nevíme s kým si povídat
začali jsme mluvit s duší
zavřeli jsme se do pokoje
a zacpali uši
ve tmě jsme volní jako ptáci
a přes den
jsme zahaleni v pláči
koukáme na ten krutý svět
který nás naučil přemýšlet
přemýšlet o tom
jaké to mylo předtím
když děti plnily hřiště
a já tam sedím
chci se vrátit do světa míru
ničeho se nebát
tak jak Arabela
a její kouzelný kabát
jenže svět je čím dal špatnější
a hloupí lidé mocnější
Souznění
Když se člověk zamiluje
ničeho nikdy nelituje
srdce mi buší když se mě dotkneš
radši mi dáš pusu a úplně zmlkneš
mluva srdce a doteků je silnější než slova
vždy když si lehneš vedle mě zas a znova
obejmeš mě a já ucítím tu tvou lásku
pohladíš mě po hlavě
a dotkneš se mých vlásků
když si vzpomenu jak jsme se poznali
a naše oči se od sebe trhnout nemohli
srdce se nám spojily
a staré rány zahojily
už jsem tě nikdy nechtěla ztratit
ale ani čas vrátit
jsi to nejlepší co mě potkalo
ty jsi to co mě zlákalo
oči máš jak dva plamínky
co spojily nás koženými řemínky
usměješ se na mě jako sluníčko
a řekneš mi ,,miluju tě srdíčko“
to je ta láska naše krásná
vyšla na nebe jako hvězda jasná
zájmy společné a hraní her
to utužuje vztah a ukazuje směr
chytíš mě za ruku a nikdy nepustíš
pak mé rty sladce políbíš
Lásky král
Smutná a bledá
lásku hledá
najít ji nemůže
kdo jí asi pomůže?
ten kdo ji zradil
a nůž do ni vrazil?
ten to být nemůže
kdo jiný ji pomůže?
rodina je jako cizí
a za chvíli stejně zmizí
kamarády také nemá
byla zavržena všema
ve škole jak by smet
je křehká jak z růže květ
žádný kluk si ji nevšimne
ani nezná intimně
sama sedí tu dál
a cítí se jak smutné lásky král.
Hororová
Jedna ruka
a pět prstů na ní
ptáš se proč?
utíkej než tě zraní
máš jen pět sekund
než dojde za tebou
utíkej rychle
tou temnotou
pořád se ptáš proč?
kdo a co ti udělá
v parku hýbe se kolotoč
a dítě na něm usíná
to dítě jsem já
s chutí zabíjet
tak utíkej, rychle!
půlnoc už bude odbíjet
Malý andílek
Na velkém kopci jeden strom
na místě kde neslyšíš bouřky hrom
Tam sedí sama dívka schoulená
se svým marným životem smířená
nechá si kapky deště padat na zhroucenou tvář
je jak anděl co ztratil svatozář
křídla aby vzlétla už dávno zmizela
jak v městech andělské kostely
malý smutný človíček sedí tam
zdá se to! Je to jen oční klam
sedí tam vždy s naším bohem
ale mrtva by byla radši mnohem.
