Autorka: Andrea Krejzlíková
II. kategorie (14-16 let)
Myslím si, že máme více možností, jak vyprávět smutné příběhy. Vždycky je můžeme trochu přisladit, namalovat na růžovo a předstírat, že nic není tak špatné, aby se to nespravilo. Taky můžeme tu story začernit, jak jen to jde, a nakonec ji okořenit happy endem jen proto, že si jej lidé přejí slyšet. Nejspíš chceme nějakého hrdinu. Hrdinu, aby nás vytrhl ze stereotypu a ukázal nám, že když budeme dostatečně věřit, můžeme se nějakou náhodou dostat tam kam on.
To je právě to, na světě nás může potkat hodně věcí, ale náhoda ne. Jedná se o fikci, jež si lidé vymysleli a měli tak na co svalit vinu vlastního neúspěchu, aby měli čím zalepit bolístku. Vytvořit si v mysli náhody je zajisté muselo stát nemalé úsilí, to se musí nechat. Víte, s lidskou fantazií to není jednoduché, nikdo by přece nevěřil, že za pádem na schodech nebo nalezenou pětikačkou stojí například jednorožec.
Na druhou stranu, je lepší věřit na zázraky. Je smutné, že někteří lidé tráví celý týden čekáním na víkend, celý rok na léto a celý život na zázrak. Jenže zázraky se opravdu dějí, sny se plní. Někdy to chce jen trošku snahy. Proč na kouzlo čekat doma zavření, když můžeme jít ven a nějaké si vytvořit?
„Všichni hrajeme stejnou hru, jsme jen v jiných levelech. Čelíme stejnému peklu, jen jiným ďáblům.“
Tento citát o životě mám moc ráda, nejen že je tak výstižný, ale z části i kvůli autorovi. Je neznámý, k tomuto výroku se nikdy nikdo nepřihlásil. Uchovává mu to jakési kouzlo. Zázraky jsou všude kolem nás, každý po sobě něco pěkného zanechá. Vzpomeňme si na Michelangela Buonarottiho, Pabla Picassa, Gustava Eiffella a další. Není tohle krása? Krásné věci je třeba obdivovat už jen pro jejich krásu, nikoli pro jejich podstatu.
Říká se o mně, že jsem upovídaná, asi na tom něco bude, už zase jsem odbočila od tématu. Abych to shrnula, myslím, že každý se narodí s nějakým posláním, každý pod nějakou hvězdou. To ale neznamená, že máme osud přesně nalinkovaný – vždycky jej můžeme změnit. Upřímně, hodněkrát jej změníme, někdy k lepšímu jindy k horšímu. Je to jako střelka kompasu, otáčí se tam, kam chceme jít. Někdy ovšem změní osud nás, ale nepokládala bych to za vinu náhodě, jak víme, je vymyšlená. Musíme to brát tak, že nám život dává šanci na zázrak. Zázraky jsou kouzelné a úžasné věci. A kouzla jsou nekonečná.
