Autorka: Andrea Krejzlíková
2. místo ve II. kategorii (14 – 16 let)
Dopis v láhvi
Zamkni se v pokoji,
aby nikdo neviděl.
Vezmi propisku,
dělej, co musíš,
nečekej, že by na ten dopis někdy odpověděl.
Vylij si srdce,
ať to všichni vědí,
že z tebe nic nezůstalo,
že už z tebe nic není.
Ukaž každému, jak se cítíš,
neuroň ani slzičku,
– vždyť jí není hoden,
skonči ten dopis pouhým sbohem.
Srdce to bolí,
když už tvé není.
Nepros mě zas a znovu,
o odpuštění.
Škrtni zápalkou,
všechno to v popelu umírá,
až se mi srdce svírá,
takový konec to mít nemá.
Další papír zaplň smutkem,
dopis nový trhá ti srdce,
co dřív bylo tvé,
už není ani moje.
Nikdo ti neublíží jako ty sám,
na nikom nezáleží,
nebudu nás dál držet v pohádce,
kterou jsme si vysnili.
Nebudu se vyhýbat pravdě,
koupat tě ve lži.
Už dál nemůžu,
něco mi schází.
Ty tím ale nejsi.
Nehoupej mě v náruči,
aby se ti kolena nepodlomila,
to co bylo naše,
vyšumělo.
Slůvka omluv pro tvou duši,
na tom zmačkaném papíře nečekej,
už nejsi můj princ –
vysněný hrdina,
princeznu ze mě nedělej.
Mého smutku
a mé bolesti,
právě odbila,
poslední hodina.
Řádky nedbalým písmem
mému srdci ulevily,
už nikdy se nezopakuje to,
co jsi provedl mi.
Vzal jsi mi mě.
Ukradl a přivlastnil sis moji duši,
zavřel ji do zlaté klece
a nazval to láskou.
Dopis se houpe ve skle,
oba víme, že to takhle skončit nemělo.
Najdi si naši řeku, vyhledej náš most,
kde jsme uzamkli všechno,
co mezi námi bylo.
Všechno, co bylo mé a taky tvoje.
Zahoď tu lahvičku,
skrývá se v ní jed:
Pobláznění na začátku,
štěstí s tebou,
a zármutek bez tebe.
Najdi tu poštu v láhvi,
Amorem byla napsána.
Já odlétám.
Co bylo tvé a mé,
Snad se láhev ztratila,
odvál ji proud řeky,
protože já se ztratila v ní…
