Bohatství
Už jako malé děti slýcháváme pohádkové konce o půlce království, truhlici zlata a drahokamů, o nabytém bohatství, díky kterému žili šťastně až do smrti.
Ano, i odborné knihy definují bohatství jako „stav, kdy jedinec má tolik hmotných či nehmotných statků, že zažívá pocit nadbytku a blahobytu“. A nelze popřít, že peníze a majetek nám otevírají dveře nezávislosti, možnosti volby, dovolují nám neomezovat se v tužbách a žít podle svého uvážení. Na druhou stranu bohatství bezpochyby mění charakter člověka, většinou však k horšímu. Mění i chování přátel a okolí, protože plodí závist.
Podle mě je to i starost a zodpovědnost, určitý úděl, se kterým se musí jedinec naučit žít a rozumně s ním nakládat. A pokud to nezvládne, pak můžeme být svědky toho, jak si spousta bohatých lidí myslí, že má-li víc peněz než my, je i něco víc než my. Důkazy toho můžeme dnes vidět na každém kroku. Nezaměňujme tedy to, co máme s tím, co jsme!
Že existuje i nějaké bohatství duše, na tuto moudrost přichází většina lidí až s životními zkušenostmi. Čím jsme starší, tak si uvědomujeme, že je pro nás větším bohatstvím ne peníze, ale přátelství, láska, zdraví, moudrost atd.
Abychom se pořád nezabývali bohatstvím jednotlivce, existují i širší významy tohoto slova, např. přírodní bohatství. Toto bohatství, které nám poskytuje příroda je vysoce nadřazeno našemu civilizovanému světu, protože umožňuje naši existenci na planetě. Ale toto v současné době velmi aktuální a žhavé téma je na mnohem hlubší a složitější úvahu. Proto se vrátím ke svému původnímu zamyšlení nad slovem bohatství a myslím si, že jej nejlépe vystihuje citát starověkého řeckého filozofa Xenofóna: „Bohatství a chudobu nemají lidé v domě, ale v duši.“