Pravé bohatství
Domnívám se, že myšlenka této práce má vyšší cíl než pouhé sepsání pár řádků. Téma je velmi zajímavé a lákavé. Myslím si, že nám dává veliký prostor zamyslet se nad společností a také nad sebou samým.
Téma této práce je bohatství. Mnoho lidí si bohatství vykládá tak, že boháči se „topí“ v penězích. Tak to možná na první pohled vypadá. Tito lidé si zpravidla mohou koupit cokoliv, nedělá jim to žádný problém. Nemusí šetřit každou korunu jako většina lidí ve společnosti a už vůbec ne přemýšlet nad tím, jestli na to mají, či nikoliv. Zkrátka jejich živit je v určitém ohledu snazší než většiny lidí. Ale uvědomte si, že jejich peníze rozhodně nejsou zadarmo. Tito lidé většinou pracují na důležitých pozicích, jsou často ve stresu a nedokáží se mnohdy radovat z maličkostí. Dovolená je u nich sice luxusní, ale většinou na ní nemají úplný klid, protože i leckdy na dovolené musí řešit pracovní záležitosti.
Naopak opravdu špatné je, když člověk je velmi chudý a nemůže si téměř nic koupit. Vím, o čem píši… Před pár lety jsem totiž byla na úplném dně. Finance se u mě doma výrazně ztenčily a my jsme si mohli dovolit jen ty nejnutnější věci. Nemohla jsem si koupit drahé oblečení, na které jsem před tím byla zvyklá, a už vůbec ne si zajít někam na oběd. Cítila jsem se v tu dobu mizerně, a to dost. Přišlo mi to jako nespravedlnost, cítila jsem doslova ponížená, když jsem viděla své vrstevníky v nových věcech. Najednou jsem pocítila závist. Byla to emoce, kterou jsem doposud nepoznala.
Podle mě závist je nejhorší lidská vlastnost. Nechápu, kde se tato vlastnost v lidech bere. Sžírá je zevnitř a přitom je tak snadné se s ní rozloučit a opustit ji… Přiznám se, že se jí snažím vždy zbavit, když ji náhle pociťuji. Musím přiznat, že se mi tímto hodně ulevilo. Nemá přeci smysl se sžírat negativními emocemi.
Nakonec to se mnou dopadlo dobře, dostudovala jsem školu a od té doby pracuji. Můj život se tím zásadně změnil a to k lepšímu. Dnes mám vlastní byt, auto, peníze a svoji rodinu, která je pro to nejdůležitější. Rodina je pro důležitější než nějaký majetek. Pro mě osobně bohatstvím je šťastný a spokojený rodinný život. Nic jiného už k životu nepotřebuji. Finance jsou sice fajn, ale rozhodně všechno za vás nevyřeší.
Podívejme se všichni kolem sebe, co všechno nás v naší zemi obklopuje. Jaké máme štěstí, že máme krásné bydlení, čerstvé potraviny, dostatek oblečení a hlavně vzdělání je přístupné pro všechny lidi. Nic takového bychom neměli, pokud bychom zrovna nepatřili do této země, ale my si bohužel toho nevážíme.
Zásadní problém je, že mladá generace bere vše automaticky. Žijeme v konzumní společnosti, kde všeho je dostatek a nic není prakticky nemožné. Ale zkusme se zamyslet, jak žijí jiní lidé například ve východních zemích. Zdaleka nemají to, co my, a dřou bídu s nouzí. Často pracují tvrdě za velmi nízkou mzdu. Když mají kousek štěstí, tak se dostanou do zahraničí, ale i zde se většinou dřou. Jediné, co je pro ně pozitivní, že mohou svoji rodinu uživit, ale třeba dlouhé roky je nevidí.
Domnívám se, že v našem demokratickém státě možnosti máme všichni stejné, ale nesmíme se nechat odradit zlými lidmi. Musíme si více začít věřit a jít si pevně za svými sny. Věřím, že v životě je možné cokoliv a my můžeme být kýmkoliv. Stačí nám k tomu jen naše píle a odhodlání.
Je velmi důležité být sám sebou, jít si za svým snem a životním cílem či láskou. Musíme naslouchat své intuici a srdci. Nesmíme si nechat mluvit do svého života nikým jiným. Musíme si pevně stát za rozhodnutími, které jsme učinili. Někdy člověk sám sebe překvapí, co všechno za sebou má a co dokázal. Musíme si neustále říkat „mám na to“ nebo „já to přeci dokáži“. Musíme hlavně sami sebe přesvědčit, že v nás něco je. Koneckonců nikdo jiný to za nás neudělá. Musíme chtít jen my sami.
Všichni máme právo na kousek štěstí ve svém životě. Každý si musí utrhnout jeho kus. Štěstí přeci samo k vám nepřijde. Jaký je vlastně ten správný recept na štěstí? To nevím, ale myslím, že záleží na každém jedinci, jak si alespoň kousek toho štěstí utrhne. Záleží také na tom, jak si ho dokážeme vážit a zda si ho zvládneme udržet. Mohlo by se také stát, že jinak nám může proklouznout doslova mezi prsty a už se nemusí nikdy vrátit zpět…
Myslím si, že v životě nemůže nic trvat věčně, ani pozitivní, ani negativní věci. Toto sepsání pár mých myšlenek mi mělo připomenout to, kdo jsem a co je v životě důležité. Snažím se žít tady a nyní.
Měli bychom všichni žít plný život a hlavně se snažit žít pro nás ten správný. Neznamená to být pořád šťastný, protože to nejde. V životě se vyskytnou chvíle, kdy nemůžeme být pořád happy. Uvědomme si, co je pro nás skutečně nejdůležitější, a pojďme si tedy za tím.