Vánoce

Na Vánoce se každý rok hrozně těším. Jsou to pro mě hned druhé nejlepší prázdniny v roce. Proč? Protože miluju ten pocit pohody a volnosti, který mi nikdo nemůže vzít.

Teplo domova se rozlévá celým mým tělem a do nosu stoupá sladká vůně cukroví. V televizi hrají různé filmy a komedie, ale já mám ze všeho nejraději pohádky. Přijde mi, že to k Vánocům prostě patří. Atmosféra plná klidu a nějakého neviditelného kouzla ve vzduchu. Zelený stromeček čekající na své ozdobení a hudba koled, děti čekající na Ježíška a dárky. V kuchyni už maminka připravuje na talíř cukroví, se kterým si dala tolik práce. Tatínek vždycky nese domů kapra (naštěstí už mrtvého). Všude cítím svíčky, cukroví, stromeček, skořici a sušená jablka. Ta vůně ve mně probouzí tolik dětských emocí, až si sama připadám hloupě.

Když se podívám z okna, vidím spoustu lidí, spěchajících koupit poslední dárky nebo třeba adventní věnec. Z oblohy se sypou vločky velké jako golfové míčky, ale vítr si s nimi pohrává jako s peřím. Celá ta scéna vypadá, jako by se roztrhla peřina a peřím pokryla celé město, vytvořila náledí a přírodní ozdobu stromům.

Když se ale dívám ještě chvíli, vidím i lidi, kteří tuto krásu náledí a sněhové pokrývky ničí, například solnými posypy. Z toho je mi vždycky trochu smutno, a tak se vrátím zpátky k televizi, zapálím poslední svíčku na adventním věnci a sleduju pohádky, které mě alespoň na chvíli odreagují od reality. Když se setmí, atmosféra je pak ještě lepší, mnohem tajemnější a plná očekávání.

Vánoce mám ráda taky proto, že člověk celý den nemyslí jen na sebe a na to, co všechno se mu dnes povedlo nebo nepovedlo a jak příšerně vypadá. Myslí pozitivně a nic ho netrápí. Určitě si také vzpomene na své blízké (i zesnulé) a na ty, kteří tráví Vánoce sami. Já si tedy aspoň třikrát za den vzpomenu, jaké by to bylo být o Vánocích sama a nemít kolem sebe tolik skvělých lidí. Myšlenku většinou rychle zaplaším.

Když už konečně sníme štědrovečerní večeři, jdeme ke stromečku. Asi nejzábavnější věc na Vánocích je rozbalování dárků. To šustění papíru a překvapení nacházející se uvnitř je skvělé. Malé děti si většinou přejí hračky, ale já pozoruji, že čím jsem starší, tím víc si k Vánocům přeju věci, které se za peníze koupit nedají. A to je na Vánocích to nejhezčí.