Zrcadlo
Nikdo neví, odkud se vzalo, ale najednou tu bylo zrcadlo. Jak už ale asi předpokládáte, milí čtenáři, nebylo to jen takové zrcadlo. Všichni známe ta obyčejná zrcadla, kterých má každý z nás doma hned několik, když se do nich podíváte, uvidíte sebe, ale neuvidíte se takoví, jací doopravdy jste, uvidíte jen svůj zevnějšek, a to ještě ke všemu zrcadlově obrácený. Zrcadlo nemělo tyto nedostatky. Když jste se do něj podívali, viděli jste se takoví, jací opravdu jste. Zrcadlo vám dávalo nový pohled na sebe samého. Znáte takový ten pocit, když vás něco nebo někdo velmi popudí, a teprve až se trochu otřepete, zjistíte, že to, co jste v záchvatu vzteku udělali, se vám samotným nelíbí? Za to, co v takových chvílích provedete, můžou vaše, jak já říkám, vnitřní vlastnosti. A právě tyto vlastnosti se vám odhalí, když pohlédnete do zrcadla.
Když se člověk nechá moc často vést vnitřními vlastnostmi, i jeho běžné chování se jim přizpůsobí, což často nedopadá dobře. Člověk se jim musí bránit, a právě tomu často pomáhá, když je pozná. Problém je, že zrcadlo je docela dobře ukryté, a o jeho skrýši ví jen velmi málo lidí. Byl jeden moudrý člověk, který odhalil přístup k zrcadlu, a hodně lidí to o něm vědělo. Přišel za ním jednou jeden mladý člověk, který chtěl tento přístup také získat, aby se uměl lépe ovládat. Moudrý muž mu tedy zrcadlo ukázal.
Jiný den přišel další člověk, ale byl starší než ten předchozí, a svým vnitřním vlastnostem se poddával už hezkou řádku let. Moudrý člověk mu zrcadlo ukázal také. Když do něj ale tento starší člověk pohlédl, neuviděl nic nového. Uviděl pouze sebe, takového, jakého se viděl i u sebe doma v zrcadle. Nazlobeně odešel zpět domů, mumlaje si pod vousy, že to je podfuk, že je to obyčejný podraz a lákadlo na lidi, a další věty, které ale bude lepší sem nepsat.
Moudrého člověka to zarazilo, ještě nikdy se mu nestalo, že by od něj někdo odešel tahle nespokojený. Zamyslel se. Přemýšlel dlouho dnem i nocí, celý týden, až přišel na vysvětlení, co se stalo. Nechal si to ale pro sebe. Věděl, že jeho poslednímu „zákazníkovi“ to také vrtá hlavou. Věděl, že se vrátí. A tak se také stalo, neuplynul ani den od chvíle, kdy moudrý člověk přišel na odpověď, a už u něj byl postarší muž zase. „Proč?“ zeptal se. „Zrcadlo fungovalo tak jek mělo, jen ty jsi se moc dlouho nechal unášet svými vnitřními vlastnostmi. Už sis na ně tak zvykl, že se staly i tvými vnějšími vlastnostmi.“ odpověděl ten moudřejší. „Tvoje zrcadlo zešedlo, zamlžilo se. Ale ještě jde vyleštit, když se o to budeš snažit, dokážeš to.“
A tak se snažil. Leštil zrcadlo každý den, a jednou se mu ho možná podaří vyčistit úplně. Závidíte těmto lidem jejich zrcadlo? Máte proč, ale i vy se k němu můžete dostat. Máme ho všichni. V sobě. Když to dostatečně promyslíte, zjistíte, že mám pravdu. Já osobně se ke svému zrcadlu snažím dostat už pár let, ale pořád u něj nejsem, z čehož vyplývá, že cesta k němu vskutku není jednoduchá. Pokud někdo z vás už svoje zrcadlo našel, poraďte mi prosím kudy se k němu jde.
Florian Koupil