ZRCADLO
Zrcadlo je pro většinu z nás pouze běžnou věcí, kterou několikrát za den míjíme. Některým se po pohledu na sebe rozjasní celý svět. Jiní by svůj svět i zrcadlo ze vzteku nejraději vyhodili ven z okna. Každý se přeci jenom vidíme trochu jinak. Někdo si připadá, že má velký nos, křivé zuby, nehladkou pleť, že je moc tlustý, velmi vysoký, nepěkně oblečený, málo nadaný, jednoduše nedostatečný. Nikdo nikdy nestanovil žádná kritéria, které musíme splňovat abychom se cítili “přijati” společností. Všichni jsme jen ovlivněni osobními názory druhých. Uvnitř jsme ale všichni stejní. Bohužel si to moc lidí neuvědomuje a často ponižuje ostatní za jejich vzhled aniž by věděli, co to obnáší. Někomu stačí jen pár nehezkých slov a už nikdy se na sebe do zrcadla nepodívá stejně.
Povím vám příběh o jedné obyčejné náctileté dívce jménem Sára. Jako menší byla šťastná. Ráda se smála a o svůj vzhled se ani trochu nestarala. Sama sebe v zrcadle vídávala jen málokdy. Občas zahlédla svůj odraz na hladině vody, na skle a nebo na hrnci s polévkou. Nikdy si ale nemyslela, že by svůj vzhled chtěla měnit. Něco takového ji ani ve snu nenapadlo. Jenže čím starší byla, tím více se zajímala o to, co si o ní ostatní myslí. Dívala se do zrcadla víc a víc, jen aby zjistila kdo ten člověk na druhé straně je. Později se setkala s různými urážkami a pomluvami, které za žádnou cenu nemohla vyhnat z hlavy. Už se neviděla jako šťastnou malou holčičku. Ta dívka v zrcadle se začala měnit. Najednou měla všemožné chyby a ať dělala co dělala nemohla to vrátit zpět. Dlouho se tím trápila. Bojovala sama se sebou. Několik let jí trvalo, než si uvědomila svou vlastní hodnotu. Ale podařilo se jí to. Její pohled na sebe se již neodvíjel z názorů ostatních, ale pouze z toho jejího.
Sářin příběh tedy zkončil dobře. Našla v zrcadle sama sebe.