Jedná se o pravděpodobně nejstarší emoci. Takovou, kterou v nějaké podobě cítili dávní živočichové. U nás se sice určitě projevuje jinak, ale ten koncept by měl být podobný. Strach potřebovali k přežití.
V dnešní době je strach považován za negativní emoci. Teda alespoň většinou lidí. Populisté ho určitě mají moc rádi, protože k manipulaci voličů bychom lepší nástroj nenašli. Říkáme si, jak nás tato emoce omezuje. A s tímto souhlasím, ale ta omezení můžou být pro nás špatná, nebo i dobrá.
Např. takové fobie nám nijak nepomáhají a jenom v nás vyvolávají strach z něčeho, co nás vůbec neohrožuje. Třeba pavouci v těchto končinách člověka můžou ohrozit asi tak moc, jako může husa ohrozit slona, ale já je i tak musím odstraňovat z bytu, aby se ostatním lépe spalo. Jindy nám strach může zabránit ve vyzkoušení něčeho nového, z čeho by se jinak stal příjemný zážitek. A poté tu máme už dříve zmíněnou manipulaci voličů, kdy může strach ovlivnit jejich názory a radikalizovat je nebo je přinutit věřit lžím.
Na druhou stranu je, jako všechny emoce, v přiměřeném množství pro živé bytosti prospěšný. Přece jen, jak bychom se udrželi naživu beze strachu? I něco jako bezpečnost při dopravě a přecházení silnice by neexistovalo. Rozhlížel bych se vůbec kolem sebe, než vstoupím na silnici, kdybych se nebál, že mě něco přejede? Nespoléhal bych na to. A co strach o svou budoucnost? Asi bychom bez něj neplánovali do budoucna, nešetřili penězi a nemysleli bychom na následky našich činů. Nebo třeba zvířata, ta by neutíkala před predátory nebo by se pořád vrhala do bojů, což by zničilo ekosystémy.
Strach je nezbytnou součástí života, ale všeho moc škodí. Jen u strachu se na tu hladinu, kdy je ho moc, dostává moc snadno. I tak se podle mého názoru bez něj neobejdeme.