Slaná kapka na tvých tvářích,
jako měsíc zrcadlíc,
bolest, zradu duše odražejíc,
a ležíc na mých pažích.
Vidíc naději jiných jen,
zapomínajíc dýchati a žíti.
Tvé oči jako hvězdy svítí,
dlouhověké byť smrtelné.
Nyní započínajíc a končíc,
na chvíli jakoby sníc,
zrcadlo promlouvajíc,
a vědíc, že již nikdy víc.
Tušíc zkonání blízkost
poslední myšlenku mít,
a na konci v sobě zříc zlost,
že každý, jen ty ne, má žít.