I.
tvrdá postel, její
rám, lapající po dechu,
víno, stoupající do hlavy.
zavíráš oči, jejich
víčka, těžší než jindy.
ležíš vedle mě,
vydechuješ
mé poslední doušky naděje.
jsem pryč.
II.
uklidňující, přitom znervózňující,
krásná, přitom slepá,
viditelná, přitom ztracená
láska,
protéká mým tělem,
jako jed,
jako nemoc.
III.
vycházím z budovy,
vidím tě,
díváš se za sebe.
jde proti tobě,
políbíš ji, něžně.
slzy se mi hrnou do očí,
váha uvědomění mi
proráží srdce,
jako dýka.
IV.
smutek, rozmazlená sebelítost,
užírá kousky života,
bez zakončení,
bez přemýšlení.
chybíš mi,
ale
ne moc.
– Ivana Burianová