Strach je běžná lidská emoce, jež nás varuje před hrozícím nebezpečím, pomáhá nám vyhnout se a přežít traumata. Tohle téma se řeší již od pradávna a také se už od pradávna lidé snažili strach uměle vyvolat. Jak původně vypadal strach a jak se k dnešnímu dni změnil? Jaký to má na nás dopad?
Strach původně byl a dodnes vlastně je reakce na nějaké nebezpečí. Jednoduše má člověka připravit na nekomfortní situaci. Strach je často doprovázen nejrůznějšími projevy, jako například zvýšení krevního tlaku či bušení srdce. Strach může mít více podob, ať už je to strach o život, nějaký souboj vedený ke konfrontaci či útěku nebo strach iracionální, například strach ze tmy. Tohle jsou zřejmě původní emoce strachu, které jsme geneticky zdědili k přežití.
V dnešní době se častěji setkáváme s „moderním strachem“ nebo se strachem naučeným. Tam by se dal zařadit třeba strach ze ztráty zaměstnaní nebo strach ze ztráty majetku. Někteří lidé mají naopak strach rádi a pokoušejí se ho uměle vyvolat, provozují různé adrenalinové zážitky, dělají tzv. extrémní sporty nebo čtou hororové příběhy, aby si zřejmě vyvolali „pozitivní“ strach. To ale není jisté a vysvětlení je hned několik. Evolučně to nedává smysl, jak již bylo řečeno, strach nás má varovat před nebezpečím. Já osobně se přikláním k tomu, že někteří lidé mají nutkaní přiblížit se smrti a vyvolávat si strach, ať už zkoušením adrenalinových sportů, nebo také zkoušením udělat něco zakázaného, jako je tomu třeba v hororových příbězích. To jim nějakým způsobem pomáhá usměrňovat tyhle potřeby.
Strach se od jeho původního projevu a účelu dost rozšířil, nyní mají lidé dle mého názoru mnohem více negativně působícího strachu, než by měli, následně si to kompenzují adrenalinovými činnostmi. Přemíra jakéhokoli negativního strachu muže vést například ke stihomamu nebo k jiným psychickým problémům. Proto si myslím, že by se každý v takové situaci měl zastavit a zamyslet se, zdali mu to strachovaní více neubližuje než dává, popřípadě by se měl někomu svěřit a promluvit si o tom.