Strach je pocit, se kterým se každý denně potýkáme. Někdo méně, někdo víc, ale i tak nás provází na každém kroku. Mnohdy nám strach pomáhá dosáhnout nejlepších výsledku a toho, že jsme na sebe pyšní, když jej dokážeme překovat. Jsou ale i situace, kdy nás strach svazuje a nutí nás dělat unáhlená a nesmyslná rozhodnutí.
Občas se stane, že se ocitneme ve fázi, kdy se bojíme úplně všeho. Bojíme se neuznání, bojíme se, že uděláme chybu, bojíme se, že nenaplníme očekávání ostatních, bojíme se, že přijdeme o někoho blízkého. A to je jen zlomek toho, co všechno nás může děsit a svazovat.
A co pro sebe v těchto situacích můžeme udělat? Osobně bych řekla, že je asi nejlepší se svěřit někomu blízkému. Někomu, komu věříme a víme, že bude stát při nás. Nikdy pro mě nebylo jednoduché se svěřit a přiznat si, že se něčeho bojím, že mám strach a že mě něco děsí. Do určité doby jsem to považovala za něco, čím ukazuju svoji slabost.
Ale teď už se na to dívám úplně jinak. Naopak si myslím, že přiznat si, že se něčeho bojíme, je důkaz toho, že jsme silní. Že o tom dokážeme s našimi blízkými otevřeně mluvit a přiznat si to.
Je těžké se vyrovnat se všemi nástrahami, které na nás na každém kroku čekají. Je snadné jim podlehnout a je nesmírně těžké se jim postavit. Ale pokud máme po svém boku přátele, kteří s námi čelí všem nástrahám, tak je hned snazší tohle všechno překonat a strachy jsou menší.