Spontánní vnější síla. Většinu času se vůbec neprojevuje a v tu nejméně očekávanou chvíli se vynoří na povrch a ovládne vše, co mu přijde pod ruku. Je velmi proradný a zaměřuje se na konkrétní slabiny určitých jedinců. Vkrádá se mezi nás a může způsobit obrovské škody. Podmaní si lidskou mysl a dokáže lidi přinutit dělat věci, které by normálně nedělali. Je přímo tady, mezi námi, a přesto ho není ani vidět, ani slyšet a nikdo ho nemůže nahmatat. Jak tedy může nehmatatelná věc, kterou nikdo nikdy nezahlédl, napáchat takové škody? Lze ho nějak ovládnout? A umí být jen špatný?
Strach je abstraktní jev, který nemůžeme odstranit fyzicky, tudíž se na něj musíme zaměřit zevnitř. Příčinou je jeho zdroj – lidská mysl. Je to neomezená studnice, ze které může čerpat, kdy se mu zlíbí. Jelikož z ní také vzniká, přísun jeho podpory je téměř neomezený. Lidská mysl má obrovskou kapacitu a vejde se do ní spousta dobrého – ale také špatného a strach je jedním z příkladů. Jeho omezením je tedy jen lidská mysl. A pokud pramenní z naší mysli, je to tedy podle mého názoru taky způsob, jak ho zmírnit nebo se ho úplně zbavit. A jakmile nad ním získáme kontrolu, pak jsme vyhráli.
Na druhou stranu, ač strach z počátku většinou chápeme jen jako negativní, může se v něm skrývat i něco dobrého. Někdy nás dožene k činům a rozhodnutím, které bychom normálně neudělali, tím překonat sami sebe a třeba pak zjistíme, že nám tyto činy a rozhodnutí změnily život k lepšímu. A v tomto případě se vlastně ten ze začátku hrozivý strach může proměnit v hrdinský čin. Ostatně stojím toho názoru, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Myslím si tedy, že strach nemusí být nutně vždycky špatný a když se ho naučíme ovládat, může nám být i k prospěchu. Na druhou stranu, když strach neovládneme my, on ovládne nás – v ten moment on přebírá velení a končí to až tehdy, až zase sami získáme kontrolu nad naší myslí.