Možná jsi tady, co světem je svět.
Nevím, já znám tě od svých prvních let.
Býval jsi soupeřem při dětských hrách,
můj milý příteli, se jménem Strach.
Ruce mé držel jsi při prvních krocích,
pevně mě objímal za temných nocí.
Vždy, když mě přepadl ošklivý sen,
houpals‘ mě v náručí, než přišel den.
Byl jsi mou jistotou, za mnou jsi stál,
já byla princezna a ty můj král.
Se srdcem dokořán šla jsem ti vstříc,
z našeho přátelství stalo se víc.
Celá jsem tonula v tvých velkých očích,
v hlubokých tůních, co svádí, co mlčí.
Stal ses mou osobou, srdcem i duší.
Byli jsme spojeni, ke světu hluší
milenci, co ve tmě hlavy si pletou.
Já ve své hluchotě stala se slepou.
Teď jsi mým průvodcem, slepeckou holí,
jenže tvá přítomnost čím dál víc bolí.
Bez tvého svolení nehnu se na krok,
už nejsem princezna, jsem pouhý otrok.
Hloupoučká služebná ve službách krále,
která bez pomoci nemůže dále.
Loutka, co netuší, co se s ní děje,
provázky jsou v moci čaroděje.
Se srdcem na cáry musím teď říct,
že z naší lásky už nezbylo nic.
Řítím se, utíkám, nechci tě znát,
vždy tě zas objevím za sebou stát.
Odejdi, nech mě být, dopřej mi klid.
Nemůžu, nemůžu takhle dál žít.
Kde jste kdo? Pomozte! Pusťte mě ven!
Prosím vás, zaplašte tenhle zlý sen,
v němž je jen temnota a žádný den.
Příteli, stal ses mým nepřítelem.
Nikdo mě neslyší, nikdo, jen ty.
Buď zas mým milencem, líbej mé rty.
Poslední objetí, poslední slzy,
poslední kroky mé přijdou již brzy.
Tak drž mě za ruku, všechno se točí,
chvíli se nedívej i já zavřu oči.
Věř mi, že starý jsem jako sám svět.
Holčičko, znám tě od tvých prvních let.
Nikdy jsem nechyběl při dětských hrách,
tvůj věrný ochránce se jménem Strach.
Rád jsem byl oporou při prvních krocích,
tišil tě v objetí za temných nocí.
Vždycky jsem odehnal ošklivý sen
a zůstal u tebe, než přišel den.
O tvoje srdce jsem čím dál víc stál,
byla jsi princezna, já chtěl být král.
Vlastnímu osudu vyšli jsme vstříc,
tehdy se z přátelství zrodilo víc.
Můj obraz zračil se v tvých čirých očích.
Šedý stín Strachu, co zlověstně mlčí.
Stal jsem se posedlým tvou čistou duší.
Ve vzájemném zajetí byli jsme hluší.
Rozum i láska se v temnotě pletou,
s mým stínem v srdci ty stala ses slepou.
Teď jsem tvým průvodcem, slepeckou holí,
jenže tvá bezmoc mě čím dál víc bolí.
Bez mého dohledu nemůžeš na krok.
Odpusť mi, princezno, jsi teď můj otrok.
Nechtěl jsem nic než mít korunu krále,
má moc ale rostla a roste dále.
Nemohu zvrátit to, co se nám děje,
oba jsme pod kletbou čaroděje.
Navzdory osudu snažíš se říct,
že z naší lásky nepřežilo nic.
Utíkáš přede mnou, nechceš mě znát,
já však chci do smrti při tobě stát.
Kdybych tě nechal jít, neměl bych klid,
nemůžeš, nemůžeš beze mě žít.
Vím, že mi nevěříš, chtěla bys ven,
přeješ si ukončit hrozivý sen.
Nemohu dopřát ti slunečný den.
Láska se nám stala nepřítelem.
Nikdo mě nepoznal tak jako ty,
mé velké oči a ledové rty.
Poslední objetí, poslední slzy,
poslední loučení přijde již brzy.
V osudí život se smrtí se točí.
Držím tě, lásko má, spi, zavři oči.