Zvuk televize ve vedlejší místnosti tě probudí. Zní to jako výstražné hlášení. Z šoku se rozhlédneš kolem a pokusíš se na moment zaposlouchat, ale bez štěstí. Tlumená světla malých lampiček najednou začínají blikat a tvé televizi vypadává signál. Pomyslíš si, že se asi blíží bouře. V ten moment slyšíš hřmění a užuž přecházíš přes pokoj odhrnout závěsy, aby ses podíval – a nic. Venku je nádherně a svítí sluníčko. Tvá televize opět chytá signál a lampičky znovu s tlumením bzučením pěkně svítí. Nejistě si povíš, že to byl jenom sen. Přecházíš ze svého skromného obývacího pokoje do své ložnice, kde je zapnutá televize. Na obrazovce není žádná výstraha, žádný náznak výpadku signálu, nic. Nevíš, co si myslet, a raději televizi vypínáš a vydáváš se na druhý konec svého bydlení, rovnou ke dveřím. Dveře po zaváhání otevíráš a vstupuješ do zálivu slunečního svitu.
Všimneš si, že se na prahu u bytu nachází malý balíček. Je promočený a pomačkaný, vypadá, jako kdyby byl doručen během bouře. Balíček si přeneseš dovnitř a otevřeš jej – uvnitř se nachází jediná videokazeta a kousek zmačkaného papíru. Nic jiného balíček neobsahuje. Chopíš se videokazety a ji vložíš do zastaralého přehrávače, který se nachází na tvém kuchyňském stole. Záznam je nezřetelný a zkreslený, ale myslíš si, že něco dokážeš rozeznat. Obrázky vypadají strašidelně a opuštěně.
Prázdná knihovna.
Dlouhá chodba.
Arkádový stroj, úplně sám v rohu prázdných arkádových místností.
Všechny obrázky ti připadají… nejasně nostalgické. Nikdy jsi nebyl na žádném z těchto míst, proč se k nim cítíš připoutaný? Ve snaze se zbavit nepříjemného pocitu nahmatáš zmačkaný kousek papíru a otevíráš ho.
Souřadnice.
Ale čeho? Nemáš sebemenší ponětí. Ale cítíš, že tyhle souřadnice něco otevřely. Něco zvláštního, nepopsatelného, možná snového? Tvé vidění je rozmazáno, v hlavě ti buší a jediné, co slyšíš, je neustálé
bzučení
zářivých
světélek.
Zvuk televize ve vedlejší místnosti tě probudí. Zní to jako výstražné hlášení. Z šoku se rozhlédneš kolem a nalézáš se v místnosti s pohovkou, schodištěm a staromódní televizí. Máš pocit, že jsi tu už někdy byl. Přecházíš k televizi a zjišťuješ, že se v ní mluví o špatném počasí. Nepřesvědčen přecházíš k oknu zjistit, jestli to je pravda. Nic se ale neděje. Avšak, proč krajina venku vypadá tak počítačově vygenerovaná?
Všechny domky vypadají stejně.
Obloha vypadá nehybně.
Všechna tráva dosahuje stejné délky.
Nejsou tu žádné stíny.
Popřemýšlíš nad tím, co by se stalo, kdybys vyšel ven. Opatrně otevíráš dveře a vstupuješ… do vnitřního prostoru letiště. Je úplně prázdné, jako kdyby bylo celé místo evakuováno. Avšak cítíš svoji přítomnost. Tuhle realitu ale nepřijímáš, a proto se obezřetně plížíš kolem. A čekáš. Na koho, nebo na co? Samozřejmě na nic, vždyť tohle není skutečné, šeptáš si. Tvé srdce se chce vrátit do… kde to vůbec začalo? Najednou jsi zmaten. Ta místnost s televizí a schodištěm musela být něco před tím, určitě to je vše, co tam bylo, že…?
Najednou tě něco vyruší. Přemýšlíš, co se stalo. Jak dlouho tu jsi? Hodiny, dny, možná měsíce? Nabýváš znovu vědomí, hudba se stává jasnější. Začíná ti připomínat něco, co si myslíš, že jsi dříve nazýval jazzovou hudbou, i když je pomalá a zkreslená. Tvá mysl je naplněna zvláštním pocitem nostalgie a pohodlí, i když jsi to nikdy před tím neslyšel, nemám pravdu? Se sílícím pocitem nostalgie se pokoušíš si hudbu užít, a i přes svoji krásu zní poněkud smutně a děsivě. Připomíná ti to… lepší časy? Je to ono? Nedokážeš se znovu zorientovat. Jak ses sem znovu dostal? Zmaten, neklidný a vyčerpaný pomalu…
pomalu…
pomalu upadáš do bezvědomí na studené podlaze.
A to je vše, na co si dokážeš vzpomenout. Z tvé paměti nezůstalo nic. Jako prázdná skořápka bez cíle bloudíš neexistujícími záhyby tohoto neexistujícího vesmíru. Na odpověď „Jak to bylo tenkrát?“ si nedokážeš odpovědět, pokud vůbec nějaké tenkrát bylo. To, co ty teď máš, je stará a nepoužitelná videokazeta. Možná ji někdo najde, pokud někdo existuje, a bude moci sdílet tento příběh, bude moci něco udělat… nebo taky ne. Pravděpodobně ne.
Vždy
to bylo
nepravděpodobné.