S nadějí v očích
Ptá se máma dcery
V hodinách nočních
Zní z kostela údery
Odbíjí dvě hodiny
Dvě hodiny ráno
Kdy se jakákoli naděje
Náhle mění v marnou
A nechtěla ji litovat
Ví, že to nechce slyšet
Přesto svědomí bude zpytovat
A do rána brečet tiše
Máma dcery se ptá
A chce jen jediné
Ať jí dcera zašeptá
Že se naděje nerozplyne
Dcera mlčí a tiše vzlyká
Matka mlčí a neví co teď
Tak se zvedne, vztek polyká
A myslí si, že je oběť
Dcera teď už bez naděje
Mlčí s matkou napořád
Matka však svou píseň pěje
A má toho tak akorát
A tak dcera raději
Než snášet matčin hněv
Opustí dům přes pot a krev
A jde hledat vlastní naději.