V tichu mého srdce, kde stíny neustále lpí,
věřím v zítřky s tebou, co na obzoru spí.
A věřím i v proměny, co život nám dává,
kde každý den novým příběhem se stává.
Na nebi vznáší se oblaka jak básníků snění,
a hvězdy v tvých očích žhnou bez přerušení.
I když bouře v hlavě zahradu tvé duše ničí,
naděje i v těch nejhorších podmínkách tiše klíčí.
Jako měsíčnice i za tmy rozkvétá,
ona nám lásku do duše zaplétá.
A jestliže si vzpomeneš, že křídla na srdci máš,
ona bude tvůj vánek, když na cestu se vydáš.
Věřme, že až se zase rozední,
tak píseň našich srdcí rozezní.
Ať tóny lásky povedou nás vpřed,
tam, kde po bouři je duha nadohled.