Drahý příteli Šimone,
Jistě se divíš, proč Ti tentokrát píši česky, ale ve svém dopise vše vysvětlím. Omlouvám se, že jsem téměř celý rok nepsal, ale potkaly mě dvě důležité události, jedna smutná a jedna radostná.
Začnu tou smutnou: krátce po Jom kipuru mi zemřel otec. Znal jsi ho, byl přísný, zvláště ve víře, kvůli čemuž jsem se s ním mnohdy nepohodl, ale vděčím mu za mnohé. Bez něho bych nebydlel v krásné nové vile nedaleko synagogy a už vůbec bych nebyl tak úspěšným obchodníkem. Vychovával mě k píli, poctivosti, uvážlivosti i k odvaze rozhodovat se sám za sebe, takže jako společník v jeho firmě jsem se stále více podílel na řízení, tudíž se nemusím bát o budoucnost našeho podniku.
A nyní ta radostná zpráva: před měsícem se mi narodil syn! Se ženou si připadáme trochu jako Abrahám se Sárou – již jsme si mysleli, že zůstaneme bezdětní, a teď na stará kolena mi Bůh dopřál dědice. Ačkoli – snad to můžu přiznat, když už můj drahý otec není mezi živými – nejsem si jist, zda za své štěstí opravdu vděčíme Bohu. Stejně jako Ty a mnoho dalších našich souvěrců i já stále častěji pochybuji, že Hospodin řídí naše osudy.
Ale zpět k mému synovi. Nechal jsem ho obřezat, protože otci na smrtelné posteli jsem to slíbil, a pojmenoval jsem ho David. Do matriky jsem ho dal zapsat jako „Němce mojžíšského vyznání,“ protože se mi zdá, že to tak vypadá nejlépe, ačkoli někteří přátelé jako Kohn mi radili dát jej pokřtít, zatímco radikál Goldstein doporučoval napsat „bez vyznání.“ Jsem ale rozhodnut, že ho v žádné víře vychovávat nebudu, ať se sám rozhodne v dospělosti, čemu chce věřit. Většina mých přátel se od víry našich předků odklání, ty přece také. Vždyť už i novoroční přání si posíláme podle gójského kalendáře, za což by mě můj otec jistě nepochválil. Bude-li můj syn jednou chtít místo Chanuky slavit Vánoce, nebudu mu v tom bránit.
Nyní se konečně dostávám k té češtině: snažím se v ní zdokonalit, protože chci, aby můj syn uměl česky stejně dobře jako německy, v životě se mu to bude hodit. Jednak je v našem městě Olmütz vedle němčiny stále více slyšet čeština (mnohem častěji než u vás v Schönbergu), jednak jako podnikatel ve sladovnictví musím kupovat ječmen od místních sedláků, které vždy potěší, když s nimi mluvím jejich řečí (to místní nářečí mi ale pořád ještě moc nejde). Navíc jsem přesvědčen, že za nějakých dvacet, třicet let už bude každému jedno, jestli jsi Čech nebo Němec, žid, křesťan nebo bezvěrec. Pokrok směřuje nezadržitelně kupředu. Ještě před sto lety by nikdo nevěřil, že Evropa může žít v míru, a dnes? Již více než čtyřicet let nebyla válka a jsem si jist, že ani nebude. Občas si sice ještě někde u piva nějací opilci kvůli národnosti vynadají nebo se třeba i poperou, ale to je vše, nikdo už naštěstí není takový šílenec, aby začínal válku. Nebo jak se změnil život nás židů. Před sto lety jsme ještě spoustu věcí nesměli, teď již nejsme nijak omezováni. Někde na východě je to sice s našimi lidmi pořád ještě špatné, ale i tam se to jistě brzy zlepší. U nás to také před nějakými dvanácti třinácti lety nevypadalo nejlépe, ale naštěstí zůstalo jen u vytlučených oken a od té doby už je klid.
Se ženou jsme opravdu rádi, že jsme přivedli syna na svět právě v době, která bude jednou nazývána počátkem zlatého věku lidstva. Před našimi dětmi se otevírají možnosti, o nichž se našim předkům ani nesnilo. Dědeček ještě cestoval koňským povozem, my už máme automobily (tedy zatím jen ti bohatší z nás, já si jej možná také pořídím) a děti jistě budou v dospělosti svobodně cestovat po celém světě vzducholodí nebo aeroplánem. Mým největším úkolem je nyní co nejlépe pracovat, abych mohl synovi dopřát dobré vzdělání a aby po mně jednou převzal náš rodinný podnik v co nejlepším stavu. Do svého syna vkládám všechny své naděje a jsem přesvědčen, že sladovnická firma, kterou můj dědeček založil a otec zvelebil, bude zásluhou dalších generací našeho rodu vzkvétat.
Jak se daří Tobě a Tvé rodině? Těším se na Tvou odpověď a věřím, že se při nějaké obchodní cestě opět shledáme.
S úctou Tvůj oddaný přítel
Josef Stern
P.S. Málem bych zapomněl na to hlavní: vše nejlepší do nového roku 1914!