Noční hvězdy na obloze,
chtěla bych vzhůru letět tuze,
kde naděje dlí poslední,
to ticho, než se rozední.
Barvy květin, dálných krajin,
potápět se do černých hlubin,
jiskra z temna noci vstává,
jistotu sladkou duši dává.
Že slunce vždy se znovu vrátí.
Že proud se zády neobrátí.
Že každá silná zeď pak spadne.
Že čas na světě všemu vládne.
Život je krásný, má svůj cíl,
pro úspěch ujít tisíce mil.
I nejdelší cesta někam míří,
myšlenky s pocity hlavou víří.
Pamatuj, nic není přec jen šedé,
na tváři měsíční světlo bledé,
na konci tajemné duhy v mlází,
na dosah světlo, které nám schází.