Autorka: Eliška Stáhlová
III. kategorie (16 – 19 let)
Strom
Stojím tu sám,
stojím a hledím,
ale nejsem zlomený.
Vítr mi pročesává korunu,
trochu mi je zima,
ale jsem silný.
Když nebesa sesílají na mě krůpěje,
schovat se kam není,
Stojím a čelím.
Párkrát už strach jsem měl,
když blesk do mne uhodit chtěl.
Přesto hrdě se tu tyčím.
Vzali mi bratra, vzali přátele,
shořeli v nenasytnosti lidské rasy,
která si myslí, že je z ocele.
Stojím a hledím uprostřed pustého pole,
vyčkávám na soumrak
ale slunce zatím hřeje.
Něco mě lechtá,
šimrá to, nu, co nadělám.
Stojím tu už třicet let
a veverky schovávám.
Co je tohle?
Ale ne, je to tu zase.
Paraziti, zalezte!
Zase ty známé zuby,
zase chtějí sousto pro sebe.
Bestie si pro mě přišla,
svým řevem, jenž je mi dobře znám.
Štípe to? Ale ne, já se nedám!
Křup.
Náhle padl jsem, a byla to rána.
Naporcovaný jako flák masa,
rozebírají si mě, drbou do mě.
Ležím skolený, jako nějaký nepřítel.
Nejsem to však já, kdo tu zešílel.
