Autor: Jan Peškar
1. místo ve III. kategorii (16 – 19 let)
***
V rychlém letu, poletavých much plný obličej
křídla slepená svíčkou tavenou,
ruku má bolavou a znavenou,
boří antický, osvícený o létaní zažitý obyčej.
Avšak kdo chtěl moc, nedostane nic,
na levo, pravo nekouká,
teď o cihlovou zeď hlavu otlouká,
a už nikdy nedostane víc.
Hlavu z oblak pošle k zemi,
už nebude létat nad písněmi,
teď k Hádovi přidá se v deliriu věcnosti.
Už nikdy nebude zpívat píseň ptačí,
pouhý horizont mu nestačí,
teď bodláky a kusy stromů zarazí se mu pod kosti.
***
Lidé pošetilý, lidé spořádaní,
mějte s námi trpělivost,
nejsme s Vámi srozumění,
nesdílíme vaši ziskuchtivost .
Vaše schovívavost a vaše empatie ,
brzy k oprátce nás dožene,
a vaše nesmrtelná prozíravost,
dorazí naše duše soužené.
Chceme vám vytvářet ideály,
za než bojovat budete hrdě,
chceme dát tvat vašemu já,
a na masovou kulturu udeřit tvrdě.
Chceme použít slov a zvuků,
k dosažení extáze mysli,
za to chceme jen chléb, tabák a vodu,
a obydlí kde s vínem v ruce bychom zkysli .
V cestě nám ale stojí velké stádo ovcí,
které společností se nazývá,
všichni umělci proto svoji duši z těla zvrací,
nic jiného nám totiž nezbývá.
***
Nocí se nese ozvěna pouhá,
měsíční svit hladí oblázky,
viděl jsem hvězdy,
překrásné hvězdy,
a malíře co przní obrázky.
A mezi kamínky co leží v říčce,
nachází slepotu a tichý mír,
a na dně bystřiny,
třpytivé bystřiny,
krade ho přemocně divoký vír.
Blednou mu ruce a obličej má modrý,
pomoci už mu nikdo nemůže,
a takto je umělci,
mladému umělci,
když ho mysl jeho přemůže.
***
U ohně spolu, sami, hřejí se,
zaklesnutí do sebe a ve svých myšlenkách se topí,
jako dar k Vánocům sebe spolu navzájem přejí se,
láska jim rozervala duši jako kopí.
V deliriu lásky, vína, kanabinolu a citů,
jen ona a on střed vesmíru tvoří,
hodinové kyvadlo již nekonečně kmitlo kmitů,
a oheň jako tichý pozorovatel praská a hoří.
On zvedá se z pletence dek, šeptá něžná slova,
a s polibkem na tváři pro další dříví odchází,
jí z páru Rozum a Šílená zůstala sama vdova,
Přijdu a ty mi uvolníš pod dekou trochu místa,
naproti se mi teď už asi nerozejdeš,
si duše nádherná, nevinná a čistá,
ale jako panna už odsud dnes neodejdeš.
