Autorka: Iva Kouřilová
III. kategorie (17 – 19 let)
VI.B6
Léto plné hudby
„Bude to sranda,“ bylo mi řečeno kromě mnoha jiných „cool“ frází obsahujících slova „roštěnky“ a „kotel“. Můj strejda se zkrátka snaží zůstat „in“. Já jsem si tedy tak úpině jistá, jak velká to pro mě bude „sranda“, nebyla.
V Blansku se měl uskutečnit 2. července 2016 první ročník Morava PARK FEST v zámeckém parku. Nevyhledala jsem si kapely, které tam mají hrát, a tak jsem neměla tušení, co čekat.
S náramky jako vstupenkami jsme se ocitli na příjezdové cestě k zámku. Protože jsme se zdrželi, burácela již hudba do okolí. Mandrage, poznala jsem. „Hledá se žena, dobrá zpráva,“ rozléhal se refrén. Za chvíli jsme už byli schopni vidět pohupující se dav před pódiem. Ve stříbrných sacích a kalhotách se leskli hudebníci na probleskujícím slunci. Bylo hezky teplo a po okraji parku byly
rozesety stánky s občerstvením.
S mojitem jsem se, hned v lepší náladě, přidala k pohupujícímu davu. Mimoto jsem si všimla, že všichni máme stejné plastové kelímky s názvem akce, za které chtěli u stánku zálohu.
Další na řadě byl Marek Ztracený, kterého jsme poslouchali od zámeckého rybníku, kam jsme se přesunuli pro trochu odpočinku. Bylo to příjemné odpoledne, musela jsem uznat. Kapely se střídaly a čas vesele plynul.
Většina rodiny mě však záhy opustila poslouchat zblízka Olympic, přičemž já se vydala prozkoumat nabízený jídelníček. V „kotli“ bylo s to zahlédnout, jak se rodinka baví. „Já nejsem zlej“ mi poté vyprávěli, se jim líbila jako píseň nejvíc. Ale to už se rozpršelo a byla zima. Nevypadalo to, že přestane, a taky nepřestalo. S obavou, abych z toho neochořela a neproležela prázdniny, jsem se po chvíli vydala domů. Tentokrát jsem Slzu neslyšela. Snad příští rok.