Úvaha: Bohatství
Každý si pod pojmem bohatství představí něco jiného. Tyto představy se během života ještě neustále vyvíjí a mění. Jakmile člověk dosáhne toho, co si myslel, že ho učiní šťastným a bohatým, může rázem zjistit, že se jeho očekávání nenaplnilo a pokukuje po další věci. To, jak člověk vnímá bohatství, určuje společnost, vzdělání, kultura, rodina, ve které vyrůstal a vztahy s blízkými osobami. Ve své úvaze předpokládám, že se člověk přes materiální hodnoty postupně dostává k hodnotám duchovním, neboť zjišťuje, že materiální hodnoty ho uspokojí jen na krátkou dobu.
Člověk, který je materiálně založen, si může přát úspěch v kariéře, drahé auto, dům a zapomíná kultivovat vztahy s bližními. Na ostatní lidi se moc neohlíží a někdy zapomíná i na pravidla slušného chování. Dříve nebo později ho jeho počínání a skutky doženou a uvědomí si, že majetek není všechno. Ti šťastnější to zjistí po prvním pádu a své chování se snaží napravit. Toto uvědomění ale bohužel není každému dané a často na to lidé nepřichází ani na sklonku života.
Poučený, a tím pádem i spokojený člověk si váží všeho, co má. To ale neznamená, že by měl ustrnout v tom bodě, kde teď právě je, a neposouvat se dál, naopak. S úsměvem, a hlavně s dobrým úmyslem uvnitř nás jde všechno lépe. Vstřícnost a ochota nic nestojí, ale udělají hodně. Záleží i na nastavení každého člověka, co může pro tohoto „osvíceného“ jedince znamenat bohatství? Myslím si, že je to především zdraví svých blízkých, protože člověk má být pro sebe až na posledním místě a je šťastný, když jsou i ostatní. Také samozřejmě pitná voda, která není na všech místech dostupná, nebo teplé jídlo od maminky, dobré vztahy v rodině a přátelé.
Také si myslím, že se člověk může obohatit prostřednictvím jiných lidí, kteří ho obklopují a nebo literaturou, kterou si přečte. Někdy je ale nutná vlastní zkušenost, protože i kdyby to člověk stokrát četl, pochopí až na vlastní kůži. V souvislosti s tímto tématem mě napadá otázka vzdělávání. Vůbec není špatné, vidět bohatství v knihách a v nových informacích. Tito lidé mohou být inspirací pro ostatní a obohacovat tak společnost o nové poznatky a vynálezy.
Dle mého názoru je nejšťastnější ten, kdo se umí ze srdce radovat z každodenních maličkostí a dovede nemyslet na zbytečnosti, které jen stěžují naše bytí na této krásné planetě. Jsem ráda, že jsem tuto úvahu mohla napsat, neboť jsem se prostřednictvím svého uvažování sama obohatila.