Bohatství
Pro někoho vábnička, touha po něčem neuchopitelném, nenapinitelném, po něčem velkém. Slovo, které dosud ovládá a odedávna ovládalo mysl mnohých lidí. Někdy tato touha naplnila celý život. Žila v lidech dlouhá léta, po jejím naplnění toužili chudí chasníci v pohádkách, aby získali bohatou princeznu, ale i obyčejní lidé reálného života, kteří neměli ani ty nejdůležitější podmínky k životu. Někteří zbohatli, ale osud jim nebyl nakloněn. Ti, co dostali víc, si toho nevážili, často propili majetek, zneužili jej či prohazardovali. V češtině se toto slovo vžilo natolik, že vznikla mnohá ustálená spojení: bohatý člověk, bohatý les, kraj, země, bohatá úroda, bohatý účes, bohatá sukně, bohatý průmysl, bohatá snídaně či večeře. Podle individuality člověka i další – bohaté myšlenky i bohatá duše. Našli bychom je v mnohých lidských oborech. Napadá mne letitý příběh z mé vlastní rodiny. Dědeček, který byl zednickým mistrem v okolí Litomyšle, musel jít do války. Krutost války poznamenala osudy mnoha lidí. Ve válce se zranil a musel dlouho ležet ve vojenském lazaretu, nevěděl, co je s rodinou, zda se vrátí. Později byl nucen podstoupit velmi těžkou operaci, měl prostřelenou lebku a otvor mu museli přikrýt (prý) platinovou destičkou. Tedy operace na tu dobu odvážná. Po dlouhé rekonvalescenci se vrátil a hledal místo, našel ho v obchůdku s tabákem. Celou dobu schraňoval u sebe hodinky, osobně pro něho cenné. Vzpomínku na domov. Když zemřel, hodinky dostal jediný syn, aby je chránil a opatroval. Tak se i stalo, byly stále na stejném místě v pracovním stole. Nikdo si je nedovolil přemisťovat, byl znám původ. Hodinky to byly na první pohled obyčejné. Muži je nosili na nějakou slavnost, významnou příležitost s řetízkem na vestě. Po čase bylo třeba je vyčistit, opravit sklíčko a součástku. Byly dány do opravy jako rodinná cennost. Dnes těžko najít odborníka, který to dovede. Letmý odhad ceny nikdo nezjišťoval, jen v opravně sdělili, že není malý. Byly předány poslednímu mužskému potomkovi, aby se o ně postaral, neboť stále jdou. Tak by i chránil památku na duševní dědictví po svém pradědovi. Bude? To už nevíme, ale hodinky jako symbol připomínají stále plynoucí čas, nit generací jedné rodiny i vzpomínku na obyčejného vojáka, oběť války, kterou sám nezavinil. Snad budou jako štafeta pokračovat časem dál i se svým příběhem.