Pokud by lidé v této době měli říct, co si představí pod pojmem nemoc, řekla bych že hromada z nich by si vybavila pouze špitál se zaplněnými lůžky pacientů, kteří bojují s vážným a nakažlivým onemocněním, které nese název Vlasopadatída. Ptáte se: „Co to je?“ To Vám co nevidět objasním.
Jelikož se jedná o jednu z vzácnějších chorob, není vyloučena její pandemie. Lidé, kteří ji zažijí mají jedinečnou, ačkoli ne výtečnou zkušenost. Jedním z nich je náš hlavní hrdina Bryss, který si zažil své a o němž vám budu vyprávět.
Psalo se 13. září (pátek). Bryssovi jako každý všední den začínala výuka v místní maloměstské felčarské přípravce. Bryss se už od malička chtěl stát lékařem, a svůj sen si slibně plní a v přípravce mu to jde od ruky. Jenže co se nestane, do třídy vejde hlavní kantor a z důvodu rychle šířící se pandemie Vlasopadatídy přeruší výklad a Bryss se svými spolužáky mají jít pomáhat do tamějších špitálů, protože Vlasopadatída vyhrává nad lékaři 1:0.
Poprvé co Bryss slyšel tuto novinu, byl nadšený z toho, jakou zkušenost může již ve svém mladém věku mít. Ještě tentýž den šli všichni studenti domů se připravit a odpočinout si na další neobyčejný den. Psalo se 14. září a studenty čekal z brusu nový vzrušující den plný lékařských zkušeností. Ve špitálech pomáhali od 6. hodiny ranní až do 9. hodiny večerní. A věřte mi, že to je na pouhého studenta, který sotva ví, jak vyléčit horečku, příliš.
Netrvalo dlouho a na studenty i felčary toho bylo moc. Jediný Bryss byl odhodlaný zjistit, co nebo kdo stojí za těmito všemi doktorskými šlamastikami. V nemocnici zůstával pozdě do noci a prováděl nejrůznější pokusy ve snaze o vynalezení protilátek. Ze začátku to nevypadalo moc slibně a mnoho lidí si o něm myslelo, že je blázen a naivka. Mezitím naše zákeřná nemoc začala vyhrávat 3:0, pořád jenom přibývalo a přibývalo chorých, plešatících pacientů.
Věřte nevěřte, psalo se 17. ledna a jako zázrakem Bryss našel jednu protilátku, kterou tak dlouho a usilovně hledal. A tímto okamžikem doktoři začali pomalu ale jistě dohánět skóre, které bylo nyní 3:1. Nemocných pomalu ubývalo a jediné, co nešlo přesně podle plánu, byla účinnost vakcíny, která nezabírala u všech pacientů a u některých zabírala jen na 65 %.
Nicméně postupem času se lidé vyléčili a skore bylo 4:3 pro lékaře. Některým lidem léčba trvala déle, některým zase kratší dobu.
Všechno se vrátilo do původních kolejí. Studenti nadále studovali na maloměstské felčarské přípravce a lékaři léčili nejrůznější onemocnění. I tak samozřejmě celá tato anabáze zapříčinila pokrok celého zdravotnictví a zanechala velkou, sice ne moc šťastnou, ale nezapomenutelnou vzpomínku u všech občanů. Po čase si Bryss uvědomil, že jelikož všichni pacienti šli domů s plešatými hlavami, tak jediná věc, která zastavila padání vlasů, byla podlaha.