Bez soudu a bez soucitu
do skříňky bez slunce svitu
zavřeli mě, prý jsem vrah,
znala jsem jen tmu a strach.
Až víko mé temné cely
dívčí prsty otevřely,
utekla jsem ve svět celý,
zač Pandoru odsoudili.
Bloudila jsem širým světem,
šla jsem k mužům, ženám, dětem.
Kam jsem přišla, vyhnali mě,
nikdo nezahřál mě v zimě.
I ty křičíš z plna hrdla,
že podvodem jsem tě svedla.
Pláčeš, že mě nenávidíš,
nadáváš mi, dál mi křivdíš.
Zákeřná jsem, krutá říkáš?
Pozval jsi mě a teď vzlykáš.
Připijme si čistým vínem,
vdechnul jsi mě spolu s dýmem.
Pomohls‘ mi, dal mi sílu,
měl jsi mě za křehkou vílu.
Když já chtěla pomoct tobě,
ocitl ses málem v hrobě.
Nemohu ti dát co ty mně,
toť nemoci těžké břímě.
Věrná jsem, neopustím tě,
než svou láskou zahubím tě.
Uniká ti duše z těla.
Jestli jsem to takhle chtěla?
Ne! To nezáleží na mně.
Umíráš, tak zemři pro mě.
Ptám se tě, kdo trpěl více?
Už je po všem, zhasla svíce.
Ty víš, že je mi to líto.
Prosím, lásko, odpusť mi to.