Seděl v koutě,
bál se další rány.
A ptal se:
Jaké je nenucené žití?
Jaké jsou oči netoužící po temnotě?
Jaké jsou rty, které nechutnají po lihu?
Odpověď nedostal.
Ptal se znovu:
Co mi brání, proč nevzlétnout?
Ale pak si vzpomene na toho, jenž ho bil.
Znovu se ptal:
Co je to strach?
Odpověď nedostal.
Poté, co vstoupil,
ji nalezl.
Strach je manipulátor,
vyděrač toužící po pokoře.
Odešel.
Rozhodl se.
Odevzdá se strachu.
Odevzdá se mu a všechno skončí.
V tu chvíli to věděl.
Potopí se do temnoty obývající jeho mysl.
Utopí se v oceánu slz.
Už nikdy nebude mít strach.
Vstoupil, už naposled v tu chvíli,
když přidal řez na obě zápěstí.
Nevěděl, co přesně vidí v jeho očích
možná strach.