Strach. Jedno slovo, které v sobě skrývá více významů, než si myslíme. Často se objevuje v situacích, kdy si nepřejeme nic jiného, jen aby zmizel. Myslím si, že kdybych se zeptala lidí, zda je strach škodlivý, odpověděli by mi, že je. Kdybych někomu položila otázku, jestli by nebylo lepší, kdyby strach vůbec neexistoval, řekl by, že ano. Ale proč? Je skutečně strach tak špatný? Je to náš přítel, nebo nepřítel? A když bychom mu chtěli předejít, šlo by to?
Podle mě strach špatný není. Naopak nám v mnoha situacích pomáhá. Jen si představme, kolik by na světě bylo lupičů, kdyby nebyl strach. Jenom díky strachu nedošlo k mnoha zločinům, krádežím a vraždám, protože se většina lidí bála následků, a tak danou věc automaticky neudělali. Strach nás také varuje. Je to jako červená na semaforu, která se nám snaží zachránit život. Když se začneme bát, ptáme se sami sebe proč. Proč se bojím? Strach nás nutí přemýšlet, což je něco, co potřebujeme. Jako červená na křižovatce, která nás sice na nějaký čas zabrzdí, ale pak nás bezpečně přepraví dál.
Někdy však přijde v opravdu nevhodnou dobu. Nezajímá ho, jestli v tu chvíli skládáme zkoušku a potřebujeme mít čistou hlavu. V klidu si k nám najde cestu a my ho musíme porazit. Ale jak? Musíme se strachu postavit čelem. Pokud máme strach z výšek, udělejme si víkend na horách. Pokud se bojíme mluvit před lidmi, postavme se na podium a promluvme k nim. Pokud máme strach ze psů, běžme do útulku a pomazleme se s nimi. Jen tak se nám podaří nad strachem vyzrát a porazit ho.
Strach není tak zlý, jak se na první pohled může zdát. Přináší s sebou nejistotu a nervozitu, ale také varování. Když se ho naučíme ovládat a zvládneme se mu postavit čelem, mohou se z nás stát blízcí přátelé.